Nora Orlandi, skladatelka filmové hudby / Nora Orlandi, la compositrice delle musiche per cinema
V oblasti italské filmové hudby často působily také ženy, ale většinou jen jako zpěvačky, vokalistky nebo interpretky jednotlivých hudebních nástrojů. V roli skladatelek kompozic se objevovaly pouze zřídka. Mezi tyto autorky patří Nora Orlandi (*1933), která měla ve svém širokém zaměření přímé předpoklady stát se i skladatelkou filmové hudby. Ačkoliv zejména v letech 1966 až 1973 napsala hudbu pouze k necelé dvacítce italských nebo španělských koprodukčních filmů, zařadila v mezinárodních sběratelských kruzích a fanouškovských komunitách ke kultovním osobnostem. Některé její skladby se objevily i v zahraničních filmech, včetně u Quentina Tarantina.
Nora Orlandi byla původně zpěvačkou, vokalistkou, klavíristkou a houslistkou, což jí přivedlo ke studiím na Konzervatoři Niccola Paganiniho v Janově, kde absolvovala kompozici, harmonii a zpěv. Pohybovala se především v oblasti populární hudby. V roce 1952 založila pěvecké uskupení I 4 + 4 di Nora Orlandi, (4 + 4 Nory Orlandi) které fungovalo až do roku 1983 a s nímž spolupracovala i s jinými italskými skladateli filmové hudby. V této oblasti figurovala v kompozicích jiných autorů nejen jako sólová vokalistka a zpěvačka a autorka písní, ale také dirigentka sboru. Spolupracovala s mnohými skladateli jako Angelo Francesco Lavagnino, Carlo Rustichelli, Carlo Savina, Ennio Morricone, Luis Bacalov, Nico Fidenco, Stelvio Cipriani, bratři Guido a Maurizio De Angelis a dalšími.
Její jméno je v mezinárodním kontextu nejvíce známé ve spojitosti s italskými westerny, ale komponovala hudbu také pro špionážní a kriminální filmy, detektivky, thrillery nebo rozmanitě pojatá dramata. Zajímavostí je, že složila hudbu i k romanci Una ragazza di Praga (Dívka z Prahy, 1969) Sergia Pastoreho zasazené do pozadí pražského jara a srpnových událostí. Ve své tvorbě, v níž převažuje hudba k populárním žánrům italské kinematografie, měla možnost také experimentoval jak s lyrickými vokály, lidskými hlasy a nástroji, tak i s atonálními a disonantními prvky. Mnohé soundtracky autorky patří dodnes k mezinárodně kultovním artiklům.
Le donne furono spesso attive anche nel campo della musica italiana da film, ma per lo più solo come cantanti, vocalisti o interpreti di singoli strumenti musicali. Raramente apparivano nel ruolo di compositrici. Tra questi autori appartiene Nora Orlandi (*1933), che nella sua ampia focalizzazione aveva i presupposti diretti per diventare compositrice di musica per cinema. Anche se, soprattutto tra il 1966 e il 1973, ha scritto solo la musica per meno di venti film italiani o spagnoli di coproduzione, è diventata una figura di culto negli ambienti dei collezionisti e nelle comunità di fan internazionali. Alcune delle sue composizioni sono apparse anche in film stranieri, tra cui quello di Quentin Tarantino.
Nora Orlandi è stata originariamente una cantante, vocalista, pianista e violinista, cosa che l’ha portata a studiare al Conservatorio Niccolò Paganini di Genova, dove si è diplomata in composizione, armonia e canto. Si mosse prevalentemente nel campo della musica popolare: nel 1952 fondò il gruppo di canto I 4+4 di Nora Orlandi, attivo fino al 1983 e con il quale collaborò con altri compositori italiani di musica da film. Nella musica per cinema, è apparsa in composizioni di altri autori non solo come cantante e vocalista solista e autrice delle canzoni, ma anche come conduttrice di coro. Ha collaborato con molti compositori come Angelo Francesco Lavagnino, Carlo Rustichelli, Carlo Savina, Ennio Morricone, Luis Bacalov, Nico Fidenco, Stelvio Cipriani, i fratelli Guido e Maurizio De Angelis ed altri.
Il suo nome è conosciuto in ambito internazionale soprattutto per il western italiano, ma ha composto anche musiche per i film di spionaggio, polizieschi, gialli, thriller o drammi di varia concezione. È interessante che abbia composto anche le musiche per la storia d’amore Una ragazza di Praga (1969) di Sergio Pastore, ambientata sullo sfondo della Primavera di Praga e degli eventi di agosto. Nel suo lavoro, in cui predomina la musica per i generi popolari del cinema italiano, ha avuto anche l’opportunità di sperimentare con vocali lirici, voci umani e strumenti, nonché con elementi atonali e dissonanti. Molte delle colonne sonore dell’autrice sono ancora oggi dei cult a livello internazionale.
Nora Orlandi suona e canta il leitmotiv dal film Johnny Yuma nel 2007.
