Rozhovor s Emilianem Ferrerou, současným tvůrcem italských westernů / L‘intervista con Emiliano Ferrera, il cineasta contemporaneo dei western italiani
Emiliano Ferrera (*1974) je filmový režisér, scenárista, herec, producent a střihač. Ve své tvorbě se zaměřuje výhradně na western a jeho rozmanité žánrové kombinace. Ve westernech, které režíruje, často vytváří i hlavní role a ve vnější stylizaci hrdinů se mnohdy odkazuje na postavy amerického herce Clinta Eastwooda ve filmech Sergia Leoneho. Emiliano není pouze pokračovatelem a současným představitelem italského westernu v jeho dlouhodobé kulturní tradici, ale také tvůrcem, který oživuje tento populární žánr dnešnímu publiku. Jsme v kontaktu od roku 2015 a od té doby jsme měli již mnohokrát příležitost vyměnit si pohledy na historii i současnost tohoto žánru v Itálii. Naše přátelství je jako vždy postavené na společných zájmech a entuziasmu pro vše, čemu se věnujeme. Pro sérii rozhovorů v rámci mého blogu jsem se rozhodl oslovit rovněž Emiliana a popovídat si o minulém i současném italském westernu.
 |
| Fotoportrét Emiliana Ferrery. / Il fotoritratto di Emiliano Ferrera (2020). |
Tvé filmy u tvorba jiných současných režisérů dokládají, že italský western stále existuje. Proč se zaměřuješ právě na western a jaké možnosti ti jako filmaři nabízí?
Zaměřuji se na western z vášně. Pro tuto chvíli si přeji natáčet pouze tento filmový žánr. Od doby, kdy jsem byl dítě, jsem nadšený jak do filmu, tak i do všeho co je spojené se světem Divokého západu.
Italský western patří k populárním žánrům, které měly mezinárodní úspěch. Jaká je situace westernu z období 60. a 70. let v Itálii dnes a jaký typ publika ho vyhledává?
Podle mě i mladé publikum má velkou chuť chodit do kina shlédnout nějaký pěkný film, ať už je to horor nebo policejní thriller. Pro nás autory je určitě důležitá touha vyzkoušet si filmové žánry, které udělali z italského filmu skvělou a mezinárodní kinematografii. Já osobně vytrvávám u toho, co se mi líbí nejvíce, a to je italský western. Mé filmy patří mezi nezávislé produkce a to i proto, že velké společnosti vůbec neriskují produkovat filmové žánry. Na jednu stranu mě to mrzí, ale jsem si jistý, že dříve nebo později se tato tradice opět vrátí do módy.
Ve svých filmech často prolínáš western s jinými žánry. Jaké žánrové kombinace fungují podle tebe v rámci westernu nejlépe a jak se líbí tvé filmy divákům?
Připravuji italskou westernovou trilogii, která bude tento rok uvedena v kinech. Prakticky jsem natočil tři westernové epizody zaměřené na téma ženy a její obtíže, které prožívá ve vzdálené epoše Divokého západu. V jedné ze tří epizod jsou trochu zastoupeny i žánry fantasy a horor. Horor a mysticismus se tedy s tímto filmovým žánrem snoubí velmi dobře.
 |
| Emiliano Ferrera a herec Giuliano Gemma. / Emiliano Ferrera e l'attore Giuliano Gemma (2013). |
Kostýmy i celková stylizace postav, které ztvárňuješ, připomínají Clinta Eastwooda ve filmech Sergia Leoneho. Do jaké míry se jedná u této ikonické podobnosti o tvůrčí záměr?
Miluji postavy Clinta Eastwooda. Naštěstí s ním mám jen neurčitou podobnost, a proto jako herec rád znovu vytvářím postavy, které ho připomínají takového, jaký byl před čtyřiceti lety. Umím dobře jezdit na koni a používat zbraně. Kvůli herectví jsem vždy vynaložil maximum úsilí a inspirace v tomto typu postavy. Ve skutečnosti jsem velmi odlišný od postav, které ztvárňuji v mých westernech.
Natáčíš často své filmy v některých autentických lokacích italského westernu. Jaká místa jsi konkrétně zvolil a do jaké míry jsou spojená s tvými oblíbenými filmy?
Poslední epizoda trilogie, kterou jsem právě dokončil, se natáčela v oblasti Campo Secco di Camerata Nuova. Jedná se o velmi důležitou lokaci italského westernu, kde se natáčely v 60. a 70. letech filmy jako Pravá a levá ruka ďábla (Lo chiamavano Trinità…, 1970) Enza Barboniho, Keoma (Keoma, 1976) Enza G. Castellariho a přibližně dalších sto filmů tohoto žánru. Další scény jsem pak natočil v Campo Catino, blízko Campa Secca. Další dvě epizody mé trilogie s názvem Oltre il confine (Za hranicí, 2023) – což je pocta mému oblíbenému a nedávno zemřelému spisovateli Cormacu McCarthymu – jsem natočil v oblasti Campo Imperatore v Abruzzu. Také tohle byla v minulosti lokace mnohých italských westernů. Všechny tři epizody jsou tedy natočené mezi Laziem a Abruzzem právě tak, jak to jednu dobu dělali režiséři jako Enzo G. Castellari, Enzo Barboni, Sergio Corbucci, Ferdinando Baldi, Giuseppe Colizzi a další. Můj film je v podstatě velkou poctou těmto skvělým autorům a těmto skvělým lokacím, které máme ve středu Itálie.
Od němé éry až po současnost již vznikly stovky různých italských westernů. Jací tvůrci a filmy jsou ti z pohledu filmaře osobně nejbližší?
Nepochybně preferuji Sergia Leoneho a všechny jeho westerny, ale miloval jsem je vždy všechny. Zvláště Sergia Corbucciho a za všechny jeho filmy Velké ticho (Il grande silenzio, 1968), Enza G. Castellariho a jeho Keomu, Duccia Tessariho a jeho snímky o Ringovi, Giuseppa Colizziho, Giulia Petroniho, Sergia Sollimu, Ferdinanda Baldiho nebo Tonina Valeriiho a jeho mistrovský kousek Mé jméno je Nikdo (Il mio nome è Nessuno, 1973), jemuž vzdávám poctu v jedné z epizod mé trilogie.
S mistrem Enzem G. Castellarim mám tu čest být jeho přítelem. Pak jsem kromě autora a režiséra mých filmů tak střihačem, takže mám čest mít za přítele skvělého střihače Eugenia Alabisa, který stříhal například Leoneho snímky Hodný, zlý a ošklivý (Il buono, il brutto, il cattivo, 1966) a Pro pár dolarů navíc (Per qualche dollaro in più, 1965). Doufám, že budou mými hosty v kinosále, až budu uvádět premiéru mého filmu Oltre il confine.
 |
| Emiliano Ferrera a herečka Yassmin Pucci během natáčení westernu "Krev z pekla". / Emiliano Ferrera e l'attrice Yassmin Pucci durante le riprese del western "Blood from hell" (2016). |
V Americe vznikla v druhé polovině 60. let nálepka spaghetti-western, ale v Itálii se nejčastěji používá italský western nebo western po italsku (western all‘italiana). Který z těchto termínů preferuješ a proč?
Spaghetti western, protože se mi líbí, jak zní, a, neboť je to termín, který je v širokém diváckém okruhu vždy zvučný. A to i přesto, že Američané používají tento pojem, aby nás přepsali. Ať žije spaghetti-western!
Italské westerny nemají téměř nic společného se skutečným Divokým západem ani americkou kulturou a vydávají se velmi odlišnou cestou. Jak vnímáš italský western z kulturního pohledu?
Já osobně, když píši a natáčím mé westerny, tak si velmi zakládám na historických souvislostech. Jsem velmi pečlivý v autentičnosti výpravy realizované na Ranči Pegas poblíž Říma, kterou má na starosti můj velký přítel Tiziano Carnevale. Věnuji i velkou pozornost kostýmům, koním a všemu, co odpovídá autentičnosti žánru. S výjimkou několika titulů se v minulých italských westernech nevěnovala historickým detailům taková pozornost. Tehdy měly westerny v sobě něco salgariovského, ale já tyto filmy stejně miluji.
Tyto filmy jsou téměř vždy založeny na prvcích moderní rytmické hudby. Jakou roli hraje podle tebe v italských westernech hudba a jaké máš oblíbené skladatele?
Hudba představuje padesát procent dobrého úspěchu filmu. Za všechny miluji Ennia Morriconeho, ale také ostatní jsou skvělí. Velmi mě zasáhla hudba ze snímku Il pistolero dell‘Ave Maria (1969) Ferdinanda Baldiho, kterou složil a dirigoval maestro Roberto Pregadio. Jedná se opravdu o nádhernou kompozici. Mám svého skladatele, který mimo jiné zhudebňuje i můj nový film Oltre il confine a kterým je skutečný génius Klaus Veri. Nikým se neinspiruje, dělá originálním způsobem to, co zrovna cítí.
 |
| Emiliano Ferrera a herci Yassmin Pucci a Fernando Di Virgilio během natáčení westernu "Zlato a olovo". / Emiliano Ferrera e attori Yassmin Pucci e Fernando Di Virgilio durante le riprese del western "Oro e piombo" (2018). |
Fotografie pocházejí ze soukromého archivu Emiliana Ferrery.
Emiliano Ferrera (*1974) è un regista, sceneggiatore, attore, produttore e montatore. Nel suo lavoro si concentra esclusivamente sul western e sulle sue varie combinazioni di generi. Nei western che dirige, crea spesso i ruoli principali e nella stilizzazione esterna degli eroi si riferisce spesso ai personaggi dell’attore americano Clint Eastwood nei film di Sergio Leone. Emiliano non è solo il successore e il rappresentante contemporaneo del western italiano nella sua lunga tradizione culturale, ma anche il cineasta che fa rivivere questo genere popolare per il pubblico di oggi. Siamo in contatto dal 2015 e da allora abbiamo avuto molte occasioni di scambiare opinioni sulla storia e sul presente di questo genere in Italia. Come sempre, la nostra amicizia si basa su interessi comuni ed entusiasmo per tutto ciò che facciamo. Per una serie delle interviste sul mio blog, ho deciso di contattare anche Emiliano e parlare del passato e del presente del western italiano.
 |
| Emiliano Ferrera a herečka Terriza Requena během natáčení amerického reklamního spotu na víno "Zin Wine". / Emiliano Ferrera e l'attrice Terriza Requena durante le riprese di un spot pubblicitario americano del "Zin Wine" (2018). |
I tuoi film e l’opera di altri registi contemporanei dimostrano che il western italiano esiste ancora. Perché ti concentri sui western e quali possibilità ti offrono come cineasta?
Mi concentro sul Western per passione. Per il momento ho desiderio soltanto di girare questo genere di film. Fin da quando ero bambino ero appassionato sia di film che di tutto quello che c’è nel mondo del West.
Il western italiano appartiene ai generi popolari girati in Italia di successo internazionale. Qual è la situazione del western degli anni Sessanta e Settanta in Italia oggi e qual tipo di pubblico lo cerca?
Secondo me c’è tanta voglia da parte anche di un pubblico giovane, di andare al cinema e vedere un bel film, che sia horror, poliziesco ecc, l’importante per noi autori è sicuramente la voglia di cimentarmi in film di genere (che hanno reso grande e internazionale il cinema italiano) io insisto con quello che più mi piace, il Western all’italiana. Considerando poi che i miei film sono di produzione indipendente, proprio perché le major non rischiano a produrre film del genere. Questo mi rattrista ma sono sicuro che prima o poi tornerà in voga questo filone.
Nei tuoi film mescoli spesso il western con altri generi. Secondo te, quali combinazioni di generi in contesto del western funzionano meglio e come piacciono tuoi film ai spettatori?
Sto preparando una trilogia Western italiano che uscirà quest’anno al cinema. Praticamente ho girato tre episodi Western con il tema della donna, e delle difficoltà che viveva in quell’epoca lontana. In uno dei tre episodi c’è un po’ di fantasy e horror. Quindi l’horror o il misticismo si sposa molto bene con questo genere di film.
 |
| Emiliano Ferrera a herečka Yassmin Pucci na felmovém festivalu v Sieně. / Emiliano Ferrera e l'attrice Yassmin Pucci al festival del cinema a Siena (2022). |
La scelta dei costumi e la stilizzazione complessiva dei protagonisti interpretai da te ricordano Clint Eastwood nei film di Sergio Leone. In qual misura si tratta dell’intento creativo della questa somiglianza iconica?
Amo la figura di Clint Eastwood, per fortuna ho una vaga somiglianza con lui, e quindi essendo attore, mi piace ricreare un personaggio che lo ricordi com’era 40 anni fa. So andare molto bene a cavallo e so usare le armi. Per la recitazione mi sono sempre molto impegnato e ispirato a quel tipo di personaggio. Nella realtà sono ben diverso dal personaggio che interpreto nei miei Western.
Giri spesso i tuoi film in alcune location autentiche del western italiano. Quali luoghi hai scelto specificatamente e in qual misura sono legati ai tuoi film preferiti?
L’ultimo episodio della trilogia che ho appena finito di girare, è stato filmato a Campo Secco di Camerata Nuova (location molto importante per lo spaghetti Western, dove furono girati negli anni 60 e 70 film quali: Lo chiamavano Trinità… (1970) di Enzo Barboni, Keoma (1976) di Enzo G. Castellari, e circa altre 100 pellicole del genere. Poi altre scene le ho girate a Campo Catino, vicino Campo Secco. Mentre gli altri due episodi della mia trilogia dal titolo Oltre il confine (2023) (omaggio al mio grande scrittore preferito Cormac McCarthy, da poco scomparso) le ho girate a Campo Imperatore, in Abruzzo. Anch’essa location di tanti spaghetti western del passato. Quindi tutti e tre gli episodi girati tra Lazio e Abruzzo, proprio come facevano un tempo i grandi registi quali: Enzo G. Castellari, Enzo Barboni, Sergio Corbucci, Ferdinando Baldi, Giuseppe Colizzi ecc... In fondo il mio è un grande omaggio a questi grandi autori e a queste meravigliose location che abbiamo nel centro Italia.
Dall’era del cinema muto ad oggi, sono state realizzate diverse centinaia di film in genere del western italiano. Quali registi e quali film Ti sono vicini personalmente e dal punto di regista?
Il mio preferito è indubbiamente Sergio Leone e tutti i suoi western, ma li ho amati tutti, in particolar modo Sergio Corbucci (Il grande silenzio (1968) su tutti) Enzo G. Castellari e il suo Keoma, Duccio Tessari e i suoi Ringo, Giuseppe Colizzi, Giulio Petroni, Sergio Sollima, Ferdinando Baldi, Tonino Valerii e il suo capolavoro Il mio nome è Nessuno (1973) che omaggio in uno dei miei tre episodi della trilogia.
Con il maestro Enzo G. Castellari ho l’onore di essergli amico. Poi io essendo anche montatore, oltre che autore e regista delle mie opere, ho l’onore di avere come amico il grande montatore Eugenio Alabisio, che ha montato film di Leone quali Il buono, il brutto, il cattivo (1966), Per qualche dollaro in più (1965) ecc. Spero di averli ospiti in sala quando presenterò alla prima al cinema Oltre il confine.
 |
| Emiliano Ferrera a filmový střihač Eugenio Alabiso. / Emiliano Ferrera e il montatore cinematografico Eugenio Alabiso (2023). |
In America l’etichetta spaghetti-western è stata fondata nella seconda metà degli anni ‘60, ma in Italia viene utilizzata più spesso western italiano o western all’italiana. Quale termine preferisci e perché?
Spaghetti-Western, perché mi piace come suona, e perché è un termine che nell’imaginario collettivo si è sempre sentito. Anche se gli americani usarono questo termine per creditarci. Evviva gli spaghetti-Western!
I western italiani non hanno quasi nulla a che fare con il vero Far West o con la cultura americana e seguono la strada molto diversa. Come percepisci il western italiano dal punto di vista culturale?
Io personalmente quando scrivo è dirigo i miei film Western, mi baso molto sui contenuti stroci. Sono molto scrupoloso sull’autenticita delle scenografia che sono curate dal mio grande amico Tiziano Carnevale, realizzate vicino Roma al Pegaso Ranch. Poi curo molto i costumi, i cavalli e tutto ciò che riguarda la veridicità del genere. Ma cmq negli spaghetti Western passati, a parte pochi titoli non si faceva molto caso a questi dettagli. Era tutto un po’ Salgariano. Ma io quei film li amo lo stesso.
Questi film sono quasi sempre costruiti su una componente musicale ritmica e moderna. Che ruolo pensi che abbia la musica nei western italiani e quali compositori preferisci?
La musica è il 50 per cento della buona riuscita di un film. Su tutti ho amato Ennio Morricone, gli altri anche bravissimi. Mi colpí molto la colonna sonora di Il pistolero dell’Ave Maria (1969) di Ferdinando Baldi, diretta e scritta dal maestro Roberto Pregadio. Davvero un bel pezzo. Io ho il mio compositore che tra l’altro sta musicando anche Oltre il confine che è Klaus Veri, un vero genio. Lui non si ispira a nessuno, fa quello che sente in maniera originale.
 |
| Emiliano Ferrera v ponchu výtvarníka Carla Simiho pro westerny Sergia Leoneho. / Emiliano Ferrera in un poncho di stillista Carlo Simi per i western di Sergio Leone (2018). |
Le foto provengono dall’archivio privato di Emiliano Ferrera.
