Rozhovor s knižním nakladatelem Gordianem Lupim / L‘intervista con l‘editore di libri Gordiano Lupi

Gordiano Lupi (*1960) je knižní nakladatel, spisovatel, esejista, překladatel, ale také filmový historik a publicista. V roce 1999 založil v Piombinu literární časopis Il Foglio Letterario (Literární list) a později v roce 2003 knižní nakladatelství Edizioni Il Foglio, které má dnes již širokou nabídku rozmanitých knižních titulů. S Gordianem jsem v kontaktu již od roku 2010 a byl to právě on, kdo mi dal v roce 2014 příležitost publikovat mou první samostatnou knihu. Jedná se o dlouhé rozhovory s italskými filmaři Aldem Ladem a Ernestem Gastaldim. Můj autonomní knižní debut nebyl český, ale italský, a proto dodnes vděčím Gordianovi i dalším italským přátelům za možnost publikovat témata, která mě baví a zajímají v italštině a pro italské čtenáře. Rozhovor s Gordianem je pro můj blog nepostradatelný, protože nás kromě společných zájmů pojí i dlouholeté přátelství. 

 

Gordiano Lupi v Piombinu / Gordiano Lupi a Piombino (2022).

V roce 1999 jsi založil literární časopis a hned poté roku 2003 také knižní nakladatelství. Co tě přivedlo k tomuto rozhodnutí a na jaké knižní tituly ses zaměřoval?

Časopis Il Foglio Letterario se zrodil z potřeby zdokonalit psaní mladých autorů, počínaje zajímavými spisovateli z našeho teritoria. Pak jsme přešli k vydávání některých antologií a otevřeli jsme edice beletristických a básnických cyklů. Hned vzápětí nám přišlo zajímavější praktikovat psaní v oblasti kinematografie, zejména o italské a o jejích žánrech.

Jsi aktivní na knižním trhu již mnoho let a některé knihy vydané tvým nakladatelstvím byly přeloženy také v zahraničí. Jak si vybíráš autory a témata k publikování?

Vydali jsme ve Španělsku knihu o filmech Ruggera Deodata – Cannibal! Il cinema di Ruggero Deodato (Kanibal! Filmová tvorba Ruggera Deodata, 2003) – a do španělštiny byly přeloženy i některé mé beletristické knihy. Autoři k publikování jsou vybíráni podle croceovských kritérií obsahu a formy, přičemž obojí musí být uspokojivé. Nechceme intelektuální autory, kteří píší proto, aby si sami mohli číst své knihy. Chceme autory, kteří píší pro publikum a kteří dělají v esejistice popularizaci.

Působíš souběžně jako nakladatel, autor, historik, publicista a překladatel. Jak se vzájemně tyto funkce propojují a která z nich je ti nejbližší?

Všechny. Neexistuje jediná věc, které bych se vzdal. Možná jsem už nějaký ten rok upustil od beletristické žíly, protože čistá fikce mě již tolik nenaplňuje. Nicméně to nepopírám, protože jsem léta psal povídky a romány a to nejen žánrové (tři z nich byly oceněny cenou Strega). Nyní se hodně zaměřuji na historickou paměť svého kraje a na kinematografii (zejména italskou), ale neznamená to, že tomu tak vždy bude i v budoucnu. Nakladatelství je mým nejúspěšnějším projektem a jedinou starostí je, že nemám dědice, kteří by byli ochotni v něm pokračovat a navázat na mou neziskovou filozofii.

Gordiano Lupi (2008).

 

Máš široké spektrum témat a titulů, mezi nimiž nechybí ani knihy věnované populárním žánrům italské kinematografie. Co tě na této oblasti nejvíce fascinuje?

Žánry italského filmu jsou vzpomínkou na mé dětství, je to moje nejsrdečnější madeleine. Je to kino třetí vize na ulici poblíž mého domu, kam jsem se uchyloval před špatným počasím světa. K mému mládí patři fotbal a film, k nimž postupně přibývaly i knihy.

Publikoval jsi například knihy věnované režisérům jako Joe D’Amato, Ruggero Deodato, Enzo G. Castellari, Fernando Di Leo, Umberto Lenzi, Lucio Fulci, Paolo Cavara, Luigi Scattini, Stelvio Massi o Romolo Guerrieri. Jaká je pozice těchto filmařů v Itálii dnes a jak jsou přijímáni současným italským publikem?

Jsou to režiséři, kterými intelektuální kritici pohrdají, ale co s tím můžeme dělat? Jedná se o stejné opovržení, jaké projevujeme vůči kritikům my nadšenci.

Nakladatelství Edizioni Il Foglio publikovalo také biografie některých ikonických filmových tvůrců jako Ernesto Gastaldi nebo Mario Caiano. Jak se ti s nimi spolupracovalo a jak oni sami přistupovali k psaní pamětí?

Ernesto Gastaldi je přítel a publikoval u nás také knihu Come scrivere un giallo. Manuale per scrivere libri gialli (Jak napsat detektivku. Manuál pro psaní detektivních knih, 2017), která je návodem k psaní pro autory detektivek a jenž se dobře prodává. Vydali jsme také scénáře k některým jeho filmům a detektivku A come assassino (V jako vrah, 2019), ale v Itálii se scénáře nečtou a detektivky se prodávají, pokud jsou napsané někým, kdo je zrovna v módě. Mario Caiano a Corrado Farina (další přítel, kterého jsem přesvědčil, aby napsal paměti) byli další dva režiséři, kteří mi věnovali své biografie. Také Eugenio Alabiso pro nás napsal knihu Montare all’italiana. Tutto il cinema di Eugenio Alabiso (Stříhat po italsku. Kompletní filmová tvorva Eugenia Alabisa, 2023) ve spolupráci s dvěma novináři a stejně tak máme i historii filmu od Romola Guerrieriho.

Gordiano Lupi (2008).

Nemohu nezmínit mou knihu rozhovorů s Aldem Ladem a Ernestem Gastaldim z roku 2014, na které jsem pracoval s velkým nadšením. Jak vzpomínáš na naši spolupráci a jaký měla má kniha v Itálii ohlas?

Jedná se o další zajímavou a důležitou knihu. Nyní, když nás Aldo Lado opustil, zůstává důležitým zdrojem jeho myšlenek, shromážděných společně s těmi, které nám sdělil skvělý scénárista Ernesto Gastaldi. Kniha měla v okruhu nadšenců velmi dobrý ohlas. Důležitost malého vydavatele spočívá právě v tom, že dovede vytvořit věci, které by ti velcí nikdy neudělali, protože nám stačí minimální tržby k tomu, aby zaručily proplacení celkových nákladů.

V následujících letech jsme spolupracovali ještě několikrát, například na dvou rozsáhlých svazcích o italském westernu od Mattea Manciniho. Proč je italský western v Itálii a zahraničí ještě dnes tak populární a čím oslovuje publikum?

Italský western je mnohem lepší než americký, a to natolik, že jsou to právě oni, kdo napodobují a citují náš způsob tvorby této podívané. A pak jsou tady mistři jako Sergio Leone a hudebníci jako Ennio Morricone, kteří byli ve službách tohoto typu filmu. Nemluvě o Clintu Eastwoodovi, který neměl pouze dva výrazy: s kloboukem nebo bez něho!

V minulosti byly populární žánry italské kinematografie často hanobeny marxistickou a katolickou kritikou. Proč na ně kritici tolik útočili a jaká je v Itálii situace dnes?

Ponechme kritiku stranou, je to tak lepší. Jak ve filmu, tak i v literatuře jen napáchala velké škody. Zajímavé je, že jsou to často kritici, kteří si to nakonec rozmýšlejí a pak mluví důležitě o tom, čím předtím opovrhovali. Viz třeba Tatti Sanguineti…

Gordiano Lupi (2008).

 

Fotografie pocházejí ze soukromého archivu Gordiana Lupiho.

 

Gordiano Lupi (*1960) è editore di libri, scrittore, saggista, traduttore, ma anche storico del cinema ed pubblicista. Nel 1999 ha fondato a Piombino la rivista letteraria Il Foglio Letterario e successivamente nel 2003 la casa editrice Edizioni Il Foglio, che oggi conta un‘ampia gamma di titoli di libri diversi. Sono in contatto con Gordiano dal 2010 ed è stato lui a darmi l‘opportunità di pubblicare il mio primo libro indipendente nel 2014. Si tratta di lunghe interviste ai cineasti italiani Aldo Lado ed Ernesto Gastaldi. Il mio debutto libresco autonomo non è stato ceco, ma italiano, motivo per cui sono ancora in debito con Gordiano e altri amici italiani per l‘opportunità di pubblicare in italiano e per i lettori italiani argomenti che mi piacciono e che mi interessano. L‘intervista con Gordiano è indispensabile per il mio blog, perché condividiamo non solo interessi comuni ma anche amicizia di lunga durata.

Gordiano Lupi s herečkou Stefanií Sandrelli / Gordiano Lupi con la attrice Stefania Sandrelli (2014).

Hai fondato una rivista letteraria nel 1999 e subito dopo una casa editrice di libri, nel 2003. Cosa ti ha portato a questa decisione e su quali titoli di libri ti sei concentrato inizialmente?

Il Foglio Letterario è nato per l’esigenza di valorizzare la scrittura dei giovani autori, partendo da scrittori interessanti del nostro territorio, poi siamo passati a pubblicare alcune antologie e ad aprire collane narrative e di poesia, ma subito la via di raccontare il cinema (soprattutto italiano e di genere) è parsa la più interessante da praticare.

Sei attivo nel mercato librario da molti anni e alcuni dei libri pubblicati dalla tua casa editrice sono stati tradotti anche all’estero. Come scegli gli autori e gli argomenti da pubblicare?

Abbiamo pubblicato in Spagna un libro sul cinema di Ruggero Deodato – Cannibal! Il cinema di Ruggero Deodato (2003) –, inoltre alcuni miei lavori narrativi sono stati tradotti in spagnolo. Gli autori da pubblicare vengono scelti secondo il criterio crociano di contenuto e forma, entrambi devono essere soddisfacenti. Non vogliamo autori intellettualoidi che scrivono per leggersi, vogliamo autori che scrivano per un pubblico e che – nella saggistica – facciano divulgazione.

Lavori contemporaneamente come editore, ma anche come autore, storico e pubblicista. Come si relazionano tra loro queste funzioni e quale è quella più vicina a te?

Tutte. Non esiste una cosa alla quale rinuncerei. Forse da alcuni anni ho mollato la vena narrativa, perché la fiction pura non mi viene più, ma non la rinnego perché per anni ho scritto racconti e romanzi, non solo di genere (tre sono stati al premio Strega). Adesso mi concentro molto sulla memoria storica del mio territorio e sul cinema, soprattutto italiano, ma non è detto che in futuro sarà sempre così. La Casa Editrice è la mia creatura più riuscita, il mio solo cruccio è non avere eredi che abbiano voglia di portarla avanti nel solco della mia filosofia non profit.

Gordiano Lupi (2017).

Hai una vasta gamma di argomenti e titoli, tra i quali non possono mancare libri dedicati ai generi popolari del cinema italiano. Cosa ti affascina di più di questo territorio?

Il cinema di genere italiano è il ricordo della mia infanzia, è la mia madeleine più sentita, è il cinema di terza visione della strada di casa mia dove mi rifugiavo dalle intemperie del mondo. La mia giovinezza è stata calcio e cinema, con contorno di libri.

Ha pubblicato, ad esempio, libri dedicati a registi di culto come Joe D’Amato, Ruggero Deodato, Enzo G. Castellari, Fernando Di Leo, Umberto Lenzi, Lucio Fulci, Paolo Cavara, Luigi Scattini, Stelvio Massi o Romolo Guerrieri. Qual è lo status di questi cineasti in Italia oggi, e come vengono accolti dal pubblico italiano contemporaneo?

Sono registi che i critici intellettualoidi disprezzano, ma che ci vogliamo fare? Si tratta dello stesso disprezzo che noi appassionati riserviamo a loro.

Edizioni Il Foglio ha pubblicato anche autobiografie di altri cineasti iconici come Ernesto Gastaldi o Mario Caiano. Come hai collaborato con loro e come loro stessi si sono avvicinati alla scrittura delle memorie?

Ernesto Gastaldi è un amico, con noi ha pubblicato anche Come scrivere un giallo. Manuale per scrivere libri gialli (2017), un corso di scrittura per giallisti che vende molto bene. Abbiamo pubblicato anche le sceneggiature di alcuni suoi film e un suo giallo A come assassino (2019), ma in Italia non si leggono le sceneggiature e i gialli vanno solo se scritti da un nome alla moda. Mario Caiano e Corrado Farina (un altro grande amico che ho convinto io a scriverla) sono stati altri due registi che mi hanno regalato la loro biografia, ma anche Alabiso ha scritto un libro per noi – Montare all’italiana. Tutto il cinema di Eugenio Alabiso (2023) – con la collaborazione di due giornalisti e abbiamo pure la storia del cinema di Romolo Guerrieri.

Gordiano Lupi s italským režisérem a scenáristou Pupim Avatim / Gordiano Lupi con il regista e sceneggiatore Pupi Avati (2022).

Non posso non citare il mio libro di interviste ad Aldo Lado ed Ernesto Gastaldi dal 2014, al quale ho lavorato con grande entusiasmo. Come ricordi la nostra collaborazione e quale è stato il riscontro del mio libro in Italia?

Altro libro interessante e importante. Adesso che Aldo Lado ci ha lasciati resta come fonte importante del suo pensiero, raccolto insieme a quello che ci ha voluto dire il grande sceneggiatore Ernesto Gastaldi. Il libro ha avuto un buon riscontro nella nicchia degli appassionati. L’importanza di un piccolo editore è proprio questa: poter fare cose che i grandi non farebbero mai, perché a noi bastano vendite minime per garantire il rientro delle spese.

Negli anni successivi abbiamo collaborato più volte, ad esempio a due ampi volumi sul western italiano di Matteo Mancini. Perché il western italiano è ancora oggi così popolare in Italia e all’estero, e cosa attira il genere il pubblico?

Il western all’italiana è migliore di quello statunitense, tant’è vero che adesso son o loro a imitare e a citare il nostro modo di fare quel cinema. E poi ci sono stati maestri come Sergio Leone e musicisti come Ennio Morricone al servizio di quel cinema. Per non parlare di Clint Eastwood … (che non aveva solo due espressioni, con il cappello o senza!)

In passato, i generi popolari del cinema italiano e i loro registi sono stati spesso denigrati dalla critica marxista e cattolica. Perché i critici li hanno attaccati e qual è la situazione oggi in Italia?

Lasciamo stare la critica che è meglio. Ha fatto solo grandi danni, sia nel cinema che nella letteratura. Il bello è che che spesso sono gli stessi che si ricredono e che poi pontificano su quel che diprezzavano. Vedi Tatti Sanguineti…

Gordiano Lupi (2023).

 

Moje první italská kniha vydaná nakladatelstvím Edizioni Il Foglio / Il mio primo libro italiano pubblicato dalle Edizioni Il Foglio (2014).

Le foto provengono dall’archivio privato di Gordiano Lupi.