Rozhovor s Emilianem Sciarrou, tvůrcem karetní hry "Bang!" / L’intervista con Emiliano Sciarra, l'ideatore del gioco di carte "Bang!"

S Emilianem Sciarrou (*1971) jsem navázal kontakt teprve nedávno až mnoho let po velkém mezinárodním úspěchu jeho karetní hry Bang! Hru, kterou autor vytvořil již v roce 2000, vyšla až roku 2002 v nakladatelství deskových a karetních her La daVinci Editrice se sídlem v Perugii. Emiliano Sciarra, který ve své hře vychází i z kulturního fenoménu italského westernu, je také tvůrce videoher, spisovatel, publicista, esejista a hudebník. Rozhovor jsem záměrně zaměřil výhradně na jeho úspěšnou karetní hru a její kulturní a filmové souvislosti, které neujdou pozornosti všímavého hráče. Jak jsem již mnohokrát poznamenal v různých knihách a textech, western není v Itálii dlouhodobě spojený pouze s filmem, ale také s beletrií, divadlem, komiksy, plakáty nebo ilustracemi a proniká i do volnočasových aktivit jako jsou právě karetní hry.

Emiliano Sciarra na civilní fotografii / Emiliano Sciarra in foto civile (2021).

V roce 2000 jsi vytvořil karetní hru Bang!, která vyšla v roce 2002 a stala se mezinárodně velmi úspěšnou. Proč ses rozhodl právě pro western a jaký máš k tomuto žánru vztah?

Když jsem vytvořil Bang!, chtěl jsem, aby to byla hra, kterou by si mohl užít každý, počínaje členy mé rodiny, kteří nepocházejí z řekněme „nerdské“ kultury. Prostředí westernu je zejména v Itálii (ale nejenom) všeobecně známé. Navíc okamžitě vstupuje do příjemné atmosféry výzvy a přináší s sebou veškerou představivost žánru ve filmu a komiksu. Mohl jsem si vybrat prostředí fantasy nebo sci-fi, ale nebylo by to totéž. Například ne každý by byl schopen správně interpretovat, co se stane, když dám do hry kartu „Blaster“, zatímco když zahraji „Winchester“, je všem hned jasné, že mám nyní k dispozici nebezpečnou pušku. Koneckonců, jsem (umírněný) fanoušek westernových filmů a komiksů. Můj otec patřil mezi první čtenáře komiksu Tex Willer, který je u nás v Itálii kultovní a z něhož jsem také četl a ocenil mnoho svazků.

Western patří obecně k nejoblíbenějším žánrům nejen ve filmu, ale také v beletrii, na divadle nebo v komiksech. Jaké má western postavení v italské populární kultuře dnes?

Je známo, že mezi Itálií a westernovým žánrem existuje pozoruhodná přitažlivost. Komiks Tex Willer je už padesát let nejprodávanějším komiksem v Itálii, nemluvě o všech filmech žánru italský western od těch vážnějších od Sergia Leoneho až po pozdější a veselejší s Budem Spencerem a Terence Hillem, které způsobily v této oblasti revoluci. Domnívám se, že jde o jakýsi moderní mýtus se svými hrdiny a stylistickými rysy a je vždy velmi oblíbený, přestože se dnes neprodukuje tolik westernových filmů jak tomu bylo až do 70. let.

Tvá karetní hra je velmi rafinovaná. Jak ses rozhodoval při výběru postav, prostředí a motivů pro jednotlivé karty?

Bang! je to parodie na westernový žánr a čerpal jsem ze všech dostupných zdrojů tohoto žánru, které si lze jen představit, tedy z filmů, komiksů, animovaných snímků, románů, esejí… Pokusil jsem se schválně znovu navrhnout všechny stereotypy právě proto, abych záměrně vytvořil lehký, zábavný a ironický pohled. Proto jsou jména postav zkomolená a nachází se zde všechen topos klasických westernů jako jsou souboj, saloon, zbraně… Dokonce i různá rozšíření hry jsou obecně postavena na tomto principu. Například zlato ve Zlaté horečce (Gold Rush), vlak ve Velké vlakové loupeži (The Great Train Robbery) – která má svůj název podle jednoho z prvních natočených filmů vůbec, který je skutečný western! –, Město duchů (High Noon)… U zbraní jsem důkladně prostudoval ty, které se na Divokém západě skutečně používaly. To je důvod, proč má Remington větší cenu než Schofield, který zase stojí více než Colt, přestože ten je všeobecně uznáván jako extrémně spolehlivý a přístupný všem (a ve skutečnosti je to výchozí zbraň všech postav). Uchvátila mě však revoluční mechanika Volcanic a rozhodl jsem se dát jí zvláštní místo, i když ve skutečnosti nebyla asi tak smrtící jako je ve hře.

Emiliano Sciarra s karetní hrou Bang! / Emiliano Sciarra con il gioco di carte Bang! (2017).

Western je také specifickým fenoménem italské kinematografie zejména v období 60. a 70. let. Měl nějaký vliv na oblibu karetní hry také úspěch těchto filmů?

Těžko říct, ale myslím, že určitě ano a nepřímo to potvrzuje správnost volby, kterou jsem v té době udělal výběrem tohoto žánru, protože přesně odpovídal mému záměru. Chtěl jsem využít známou imaginaci k okamžitému vstupu hráčů do světa hry, aniž bych je musel do tématu příliš zasvěcovat.

Ilustrátorem a tvůrcem grafických motivů karet je Alessandro Pierangelini a autorem designu Stefano De Fazi. Jak jste společně postupovali při vizuálním řešení jednotlivých prvků?

Co se týče kreativního týmu stojícího za Bang!, jedná se o zvláštní koncentraci talentů přímo v mém rodném městě Civitavecchii. Znal jsem Alessandra Pierangeliniho osobně, protože byl stejně jako já nadšený pro hru Magic, videohry a hudbu a byl jedním z nejznámějších začínajících karikaturistů ve městě, takže jsem ho okamžitě zkontaktoval. Stefano De Fazi, rovněž z Civitavecchie, byl uměleckým ředitelem dV Giochi, absolventem akademie, malířem a učitelem výtvarné výchovy. Obecně jsem poskytoval Pierangelinimu popisy, fotografie nebo komiksové výstřižky a on je použil jako základ pro ilustrace. De Fazi, který vymyslel strukturu karet, je pak zcela spontánně vložil do souborů pomocí CorelDraw, aniž by nějak narušil mé původní prototypy. Vzpomínám si na dlouhá odpoledne strávená u Stefana [De Faziho] doma a někdy i s ředitelem redakce Domenicem Di Giorgiem (je také neuvěřitelně z Civitavecchie) při dokončování grafických souborů. Styl „kreslený tužkou“ se dobře hodil k poněkud drsné a nevytříbené atmosféře italského westernu a navíc nevyžadoval barvení panelů, což nám ušetřilo spoustu času při publikování. Dovol mi, abych využil této příležitosti zavzpomínal na Alessandra Pierangeliniho, který nás před několika lety opustil ve věku pouhých 48 let. Bylo příjemné sdílet s ním mnoho dobrodružství a vždy na něj vzpomínám s velkou srdečností.

Na kartách se objevují i Bud Spencer a Terence Hill pod upravenými jmény Big Spencer a Teren Kill. Proč ses rozhodl právě pro tato jména a jaký význam mají pro tebe tito herci ve spojení s westernem?

V mém prototypu byly ve skutečnosti jména Terry Kill a Bud Dispenser, ale pak se nakladatelství dV Giochi rozhodlo je během vývoje změnit (podle mého názoru k lepšímu). Jsem fanouškem dvojice Bud Spencer a Terence Hill a oceňuji prakticky všechny jejich filmy, zejména Pravá a levá ruka ďábla (Lo chiamavano Trinità…, 1970) a Malý unavený Joe (...continuavano a chiamarlo Trinità, 1971) Enza Barboniho, což jsou pro mě malá mistrovská díla westernového humoru a vždy se na ně s velkým potěšením znovu podívám. Když jsem se rozhodoval pro jména postav v rozšíření hry Divoký západ (Wild West Show) na základě herců z westernů, byli zařazeni jako první. Ještě bych dodal, že schopnost Big Spencera nejen podle mého názoru věrně odráží vlastnosti postav, které Bud Spencer ztělesňoval ve filmu, ale patří také k mým naprosto nejoblíbenějším.

Emiliano Sciarra na konferenci / Emiliano Sciarra alla conferenza (2012).

Karty již vyšly v několika tematických sériích. Podle čeho vymýšlíš a obměňuješ témata jednotlivých karetních edic?

Inspiruji se samozřejmě všemi stereotypy Divokého západu, aby bylo každé rozšíření hry okamžitě rozpoznatelné na základě tématu. Tento postup souvisí s hlavní herní mechanikou. Například téma zlata ve Zlaté horečce se snoubí s principy zlatých nugetů a nákupem vybavení. Je obtížné říct, co se dostaví dříve: někdy se jedná o první věc, jindy je to zase naopak. Obecně se snažím být velmi konzistentní s tématem, ale nesmíme zapomínat, že je to hra a nikoliv film nebo román. Pokud si opravdu musím vybrat mezi tématem a herními mechanismy, zvolím to druhé pokud to není úplně neslučitelné s prostředím. Například, když někdo skončí v Bangu! ve vězení, jde dovnitř se všemi svými předměty (barely, zbraně atd.) a dokonce i se svým koněm! Tyto drobné rozpory jsou únosné i díky tomu, že jde o parodickou a nepříliš vážnou hru.

Chtěl bych se ještě vrátit k italskému westernu ve filmu. Nezamýšlíš vytvořit karty také na motivy některých známých filmů a postav jako Django, Ringo, Sartana a Sabata?

Django byl použit pro postavu ve verzi Duel (Duel), kde vystupuje jako Jango. Pokud jde o ostatní, vždy se nabízí možnost je přidat, i když ve srovnání s postavami, které jsou jednoznačně na straně zákona nebo proti němu a kde člověk může být šerifem nebo psancem, se tito hrdinové svou jistou morální nejednoznačností s klasickým Bangem! příliš neslučují. Z tohoto důvodu ve verzi Duel vystupují některé klasické postavy, u nichž lze tuto dichotomii zachovat, jako například hrdinové inspirovaní postavami Wyatta Earpa (Wyatt Ear), Pata Garretta (Pat Garret), Texe Willera (Tex Killer) nebo Bata Mastersona (Bart Masterson), kteří jsou proslulí svými službami zákonu, nebo Sundance Kida (Soundance Kid) a Wesleyho Hardinga (West Harding), kteří byli naopak slavní psanci.

V italských westernech se často vyskytují scény, ve kterých se hrají karty. Nezamýšlíš vytvořit ve tvé hře téma karbaníka nebo karetního hráče?

Ve skutečnosti již existuje postava typu „hráče“. Je jím Black Jack, jehož jméno také prozrazuje spojení hrdiny s hracími kartami. V Bang! Duelu je pak ještě postava zvaná Poker Alicia. Z kapacitních důvodů bohužel není možné více rozvinout rozpoznávací rysy postav, tak jak jsem to udělal v původním prototypu, ale není vyloučeno, že by v budoucnu nemohlo vzniknout něco podobného...

Emiliano Sciarra na konferenci / Emiliano Sciarra alla conferenza (2010).

Fotografie pocházejí ze soukromého archivu Emiliana Sciarry.

 

Sono entrato in contatto con Emiliano Sciarra (*1971) solo di recente, molti anni dopo il grande successo internazionale del suo gioco di carte Bang! Il gioco, ideato dall’autore già nel 2000, è stato pubblicato solo nel 2002 dalla casa editrice di giochi da tavolo e di carte La daVinci Editrice, con sede a Perugia. Emiliano Sciarra, che nel suo gioco si ispira anche al fenomeno culturale del western italiano, è anche creatore di videogiochi, scrittore, pubblicista, saggista e musicista. Ho volutamente incentrato l’intervista esclusivamente sul suo fortunato gioco di carte e sui suoi collegamenti culturali e cinematografici, che non sfuggiranno all’attenzione del giocatore attento. Come ho già sottolineato più volte in vari libri e testi, il western in Italia non è da molto tempo associato solo al cinema, ma anche alla narrativa, al teatro, ai fumetti, ai manifesti o alle illustrazioni, e permea anche attività del tempo libero come il gioco delle carte.

Emiliano Sciarra s karetní hrou Bang! / Emiliano Sciarra con il gioco di carte Bang! (2010).

Nel 2000 hai creato il gioco di carte Bang!, che è uscito nel 2002 e ha avuto molto successo a livello internazionale. Perché hai deciso per un western e qual è il tuo rapporto con questo genere?

Quando ho creato Bang!, volevo che fosse un gioco appetibile da tutti, a partire dai miei familiari che non provengono da una cultura diciamo „nerd“: soprattutto in Italia (ma non solo) l’ambientazione western è invece universalmente conosciuta. Inoltre fa entrare subito in quel simpatico clima di sfida, portandosi dietro tutto l’immaginario dei film e dei fumetti di genere. Potevo scegliere un’ambientazione fantasy o fantascientifica, ma non sarebbe stata la stessa cosa: per esempio, non tutti sarebbero stati in grado di interpretare correttamente cosa avviene quando metto in gioco la carta „Blaster“, mentre se gioco un „Winchester“ tutti hanno immediatamente chiaro che adesso ho un pericoloso fucile a disposizione. Infine, sono un (moderato) appassionato di film e fumetti western: mio padre è stato fra i primi lettori del fumetto Tex Willer, un monumento qui in Italia, di cui anche io ho letto e apprezzato molti albi.

Il western è generalmente uno dei generi più preferiti non solo nel cinema, ma anche nella narrativa, nel teatro e nei fumetti. Qual è oggi la posizione del western nella cultura popolare italiana?

È noto che fra l’Italia e il genere western ci sia una notevole attrazione. Il fumetto di Tex Willer è da cinquant’anni il più venduto in Italia, per non parlare di tutti i film del genere western italiano che hanno rivoluzionato il settore, da quelli più seri di Sergio Leone a quelli più tardi e ridanciani di Bud Spencer e Terence Hill. Credo che sia una specie di mito moderno, con i suoi eroi e i suoi stilemi, ed è sempre molto amato nonostante oggi non si producano così tanti film western come fino agli anni ’70.

Il tuo gioco di carte è molto raffinato. In base a cosa hai deciso per la scelta dei personaggi, degli ambienti e dei temi per le singole carte?

Bang! è una parodia del genere western, e ho attinto a tutte le fonti disponibile nell’immaginario di questo genere: film, fumetti, cartoni animati, romanzi, saggi… Ho cercato appositamente di riproporre tutti gli stereotipi proprio perché l’intenzione era gettare uno sguardo leggero, divertito e ironico: per questo i nomi dei personaggi sono storpiati, e si trovano tutti i topos western classici come il duello, il Saloon, le armi… Anche le espansioni sono in genere costruite attorno a un tema: la corsa all’oro di Gold Rush, il treno di The Great Train Robbery (che riprende il nome da uno dei primi film sceneggiati in assoluto, che è proprio un western!), le ore di High Noon… Per le armi, ho condotto un vero e proprio studio su quelle usate realmente nel Far West: da qui il motivo per cui la Remington vale più di una Schofield che vale più di una Colt, nonostante quest’ultima fosse universalmente riconosciuta come estremamente affidabile e accessibile a tutti (e infatti è l’arma di default di tutti i Personaggi). Della Volcanic mi ha invece colpito la meccanica rivoluzionaria, e ho deciso di darle un posto speciale anche se nella realtà magari non era poi così micidiale come nel gioco.

Emiliano Sciarra během autogramiády / Emiliano Sciarra durante la sessione di autografi (2012).

Il western è anche un fenomeno specifico del cinema italiano, soprattutto nel periodo degli anni '60 e '70. Il successo di questi film ha influito anche sulla popolarità del gioco di carte?

È difficile dirlo ma credo proprio di sì, ed è indirettamente una conferma della bontà della scelta che ho fatto a suo tempo scegliendo proprio questa ambientazione perché era esattamente questa la mia intenzione: fare leva su un immaginario conosciuto per far entrare immediatamente i giocatori all’interno del mondo del gioco, senza troppi preamboli.

Alessandro Pierangelini è l’illustratore e creatore dei motivi grafici e Stefano De Fazi del disegno delle carte. Come avete proceduto insieme nella soluzione visiva dei singoli elementi?

Quando si parla del team creativo dietro a Bang! c’è una curiosa concentrazione di talenti proprio nella mia città natale, Civitavecchia. Conoscevo Alessandro Pierangelini personalmente in quanto, come me, appassionato di Magic, di videogiochi e di musica, ed era uno dei fumettisti emergenti più noti in città: è stato immediato contattarlo. Stefano De Fazi, anche lui di Civitavecchia, era il direttore artistico della dV Giochi, diplomato all’Accademia, pittore e insegnante di Educazione Artistica. In genere fornivo descrizioni, foto o ritagli di fumetti a Pierangelini che li usava come base per le illustrazioni. De Fazi, che ha concepito la struttura delle carte prendendosi delle libertà rispetto al mio prototipo originale, le inseriva poi nei file usando il CorelDraw. Ricordo interi pomeriggi passati a casa di Stefano [De Fazi] per completare i file grafici, talvolta con il Direttore Editoriale Domenico Di Giorgio (anche lui, incredibilmente, di Civitavecchia). Lo stile “disegnato a matita” si accordava bene con l’atmosfera un po’ rude e poco rifinita del western italiano, e in più non richiedeva di inchiostrare le tavole, il che ci ha fatto risparmiare un bel po’ di tempo per la pubblicazione! Permettimi di cogliere l’occasione per rivolgere un pensiero ad Alessandro Pierangelini che ci ha lasciati prematuramente un paio di anni fa a soli 48 anni: è stato bello dividere con lui tante avventure e lo ricordo sempre con molto affetto.

Bud Spencer e Terence Hill compaiono anche sulle carte con i nomi modificati Big Spencer e Teren Kill. Perché hai scelto questi nomi e qual importanza hanno per te questi attori in rapporto al western?

Nel mio prototipo i nomi erano in realtà Terry Kill e Bud Dispenser, ma poi la dV Giochi durante lo sviluppo ha deciso di cambiarli (in meglio, secondo me). Sono un fan della coppia Bud Spencer e Terence Hill e apprezzo praticamente tutti i loro film, soprattutto Lo chiamavano Trinità… (1970) e ...continuavano a chiamarlo Trinità (1971) di Enzo Barboni, che per me sono dei piccoli capolavori di umorismo western e li rivedo sempre con molto piacere. Quando ho deciso di dare ai nomi dei personaggi dell’espansione Wild West Show quelli presi da attori western, loro sono stati i primi a essere inclusi. Aggiungo anche che l’abilità di Big Spencer non solo a mio parere rispecchia fedelmente le caratteristiche dei personaggi che Bud Spencer portava sullo schermo, ma è anche una delle mie preferite in assoluto.

Emiliano Sciarra s oceněním za hru Bang! / Emiliano Sciarra con un premio per il gioco Bang! (2023).

Le carte sono già state rilasciate in diverse serie a tema. Come inventi e vari i temi delle singole edizioni delle carte?

Ovviamente prendo ispirazione da tutti gli stereotipi del Far West, in modo da rendere riconoscibile immediatamente ogni espansione in base al tema. A quello si associa una meccanica principale di gioco: per esempio il tema della corsa all’ora di Gold Rush si sposa con la meccanica delle pepite d’oro e dell’acquisto di equipaggiamenti. È difficile dire quale venga prima: alcune volte l’una, altre volte è l’opposto. In generale cerco di essere molto coerente con il tema, ma non bisogna dimenticare che si tratta di un gioco e non di un film o un romanzo: se proprio devo fare una scelta fra il tema e la meccanica di gioco, scelgo la seconda a meno che non sia proprio completamente incompatibile con l’ambientazione. Per esempio, quando uno finisce in Prigione a Bang!, va dentro con tutti i suoi oggetti (Barile, armi ecc.) e addirittura con il proprio cavallo! Queste piccole contraddizioni sono sopportabili anche grazie al fatto che si tratta di un gioco parodistico e non troppo serio.

Vorrei tornare al western italiano nel cinema ancora. Non hai intenzione di creare carte basate sui motivi di alcuni film e personaggi famosi come Django, Ringo, Sartana e Sabata?

Django è stato usato per un personaggio del Duel, Jango. Quanto agli altri, c’è sempre spazio per aggiungerli, anche se quelli chiaramente schierati con o contro la Legge non si sposano benissimo con quella certa ambiguità morale del Bang! classico dove uno può essere indifferentemente Sceriffo o Fuorilegge. È per questo motivo che alcuni personaggi classici sono finiti nel Duel, dove questa dicotomia può essere mantenuta, come per esempio quelli ispirati ai personaggi di Wyatt Earp (Wyatt Ear), Pat Garrett (Pat Garret), Tex Willer (Tex Killer) o Bat Masterson (Bart Masterson) che sono celebri per la loro appartenenza alle forze della Legge, o Sundance Kid (Soundance Kid) e Wesley Harding (West Harding) che invece sono stati celebri fuorilegge.

Nei western italiani ci sono spesso scene in cui si giocano a carte. Non hai intenzione di creare il tema di un biscazziere o di un giocatore di carte nel tuo gioco?

In realtà un personaggio di tipo “gambler” c’è già, si tratta di Black Jack, che anche dal nome fa intuire il suo legame con le carte da gioco. In Bang! Duel c’è poi Poker Alicia. Purtroppo, per ragioni di spazio, non è possibile includere dei tratti biografici dei personaggi come avevo fatto nel prototipo originale, ma non è escluso che si possa realizzare qualcosa del genere in futuro…

Emiliano Sciarra se svými fanoušky / Emiliano Sciarra con suoi fan (2012).

Le foto provengono dall’archivio privato di Emiliano Sciarra.