Luciano Secchi a Roberto Raviola, autoři komiksů se Satanikem a Kriminalem / Luciano Secchi e Roberto Raviola, autori dei fumetti con Satanik e Kriminal

Zdroj / Fonte: Editoriale Corno (1966).

 

Komiksy představovaly v Itálii pevnou součást populární kultury již na přelomu 19. a 20. století, ale k největší expanzi tohoto napínavého obrázkového čtení docházelo až po druhé světové válce. Specifickou roli sehrál komiks v 60. letech, kdy vznikaly temné detektivní a kriminální příběhy s maskovanými superzločinci s nadpřirozenými schopnostmi a sofistikovanými metodami páchání zločinů. Mezi tyto rafinované a tajemné hrdiny patří také ženská postava Satanik a její mužský protějšek Kriminal, které vytvořili scenárista, spisovatel a novinář Luciano Secchi (*1939) a kreslíř, ilustrátor a výtvarník Roberto Raviola (1939-1996).

V roce 1964 vytvořila tato dvojice dva ikonické superhrdiny a zároveň i dvě samostatné série komiksů, které se staly pevnou součástí italské populární kultury 60. let. Jedná se již o zmíněné postavy Satanika a Kriminala, kteří vznikli po velkém čtenářském úspěchu komiksové série s jiným maskovaným zločincem Diabolikem (vznikl v roce 1962) od sester Angely Giussani a Luciany Giussani. Zatímco Kriminal vycházel v letech 1964 až 1974, Satanik se prodával na pultech novinových stánků a knihkupectví v letech 1964 až 1976. Oba komiksy byly v Itálii natolik úspěšné, že obě brožované série dosáhly několik stovek příběhů.

Podobně jako u Diabolika, i o komiksy Luciana Secchiho a Roberta Ravioly projevili zájem italští producenti a filmaři. Příběhy o Kriminalovi zahaleném v kostýmu kostlivce ožily ve filmech Kriminal (Kriminal, 1966) Umberta Lenziho a Il marchio di Kriminal (Kriminalovo znamení, 1967) Fernanda Cerchia. Oba snímky přispěly k rostoucí popularitě komiksových maskovaných zločinců i temných metropolitních thrillerů a staly se kultovní a dones vyhledávanou podívanou sběrateli a fanoušky. Podobný status má i film Satanik (Satanik, 1968) Piera Vivarelliho, který zároveň upevňoval zájem producentů a publika o ženské hrdinky. 

O dalších italských komiksech a jeho autorech si povíme něco příště. 

Zdroj / Fonte: Editoriale Corno (1965).

Il fumetti erano già una parte solida della cultura popolare in Italia a cavallo tra Ottocento e Novecento, ma la maggiore espansione di questa appassionante lettura pittorica si ebbe nel secondo dopoguerra. I fumetti hanno svolto un ruolo specifico negli anni ’60, quando sono state create storie poliziesche e poliziesche oscure con supercriminali mascherati con abilità soprannaturali e metodi sofisticati per commettere crimini. Tra questi eroi sottili e misteriosi figurano anche il personaggio femminile Satanik e la sua controparte maschile Kriminal, creati dallo sceneggiatore, scrittore e giornalista Luciano Secchi (*1939) e dal fumettista, illustratore e artista Roberto Raviola (1939-1996).

Nel 1964, la coppia creò due iconici supereroi e due serie di fumetti separate che divennero un appuntamento fisso della cultura popolare italiana negli anni ’60. Questi sono i già citati personaggi Satanik e Kriminal, creati dopo il grande successo di lettura della serie a fumetti con un altro criminale mascherato Diabolik (creato nel 1962) dalle sorelle Angela Giussani e Luciana Giussani. Mentre Kriminal fu pubblicato tra il 1964 e il 1974, Satanik fu venduto sugli scaffali di edicole e librerie tra il 1964 e il 1976. Entrambi i fumetti ebbero così tanto successo in Italia che entrambe le serie tascabili raggiunsero diverse centinaia di racconti.

Analogamente a Diabolik, produttori e registi italiani hanno mostrato interesse per i fumetti di Luciano Secchi e Roberto Raviola. Le storie del Kriminal ammantato da un costume da scheletro hanno preso vita nei film Kriminal (1966) di Umberto Lenzi e Il marchio di Kriminal (1967) di Fernando Cerchio. Entrambe le immagini contribuirono alla crescente popolarità dei fumetti criminali mascherati e dei cupi thriller metropolitani, divenuti cult e tuttora ricercati da collezionisti e appassionati. Uno statuto simile ha il film Satanik (1968) di Piero Vivarelli, che allo stesso tempo rafforza l'interesse di produttori e pubblico per le eroine femminili.

Zdroj / Fonte: Editoriale Corno (1967).

 Di altri fumetti italiani e dei loro autori parleremo la prossima volta.