Skladatel Piero Umiliani mezi moderním jazzem a exotickým popem / Il compositore Piero Umiliani tra jazz moderno e pop esotico
Mezi nejvytíženější hudební skladatele patřil v italském hudebním a filmovém průmyslu v 60. a 70. letech 20. století Piero Umiliani (1926-2001), který až na výjimky vždy inklinoval k moderní hudbě prolínající jazz s popem, beatem, funky nebo discem. Ačkoliv začal skládat hudbu pro film již na konci 50. let, stal se producenty a režiséry vyhledávaným autorem až v následujícím desetiletí, kdy byl úzce spojený především s filmy různých populárních žánrů pro mezinárodní distribuci. Přesto, že bývá jeho hudba nejvíce spojována s komediemi a špionážními snímky, psal kompozice i pro italské westerny, gangsterské, kriminální a detektivní thrillery nebo dokumentární snímky.
Umiliani často prolíná ve své hudbě exotické taneční rytmy samby, bossa novy nebo rumby s beatovou rytmikou, popovou melodikou a jazzovým stylem. Touto i jinými kombinacemi dosahoval ve filmové hudbě jak výrazových prvků vyjadřujících dějové situace, tak i moderní hudební dynamiky odrážející tehdejší stylistické proměny v populární hudbě. Jméno skladatele nalezneme nejvíce ve spolupráci s režiséry Giorgiem Capitanim na komediích nebo Luigim Scattinim na rozmanitě zaměřených filmech, ale spolupracoval i s mnohými jinými tvůrci jako Lucio Fulci, Sergio Sollima, Umberto Lenzi, Mario Bava, Osvaldo Civirani, Fernando Cerchio a další.
Skladatel mezinárodně proslul sborově zpívanou popovou skladbou Mah-nà mah-nà, kterou složil pro stylizovaný dokumentární snímek Svezia, inferno e paradiso (Švédsko, peklo a ráj, 1968) Luigiho Scattiniho o sexualitě ve švédské společnosti 60. let. Tento motiv, který Piero Umiliani původně nazval Viva la sauna svedese (Ať žije švédská sauna), se stal světovým hitem a byl mnohdy citovaný i jinými italskými a zahraničními skladateli a hudebníky. Rovněž Umiliani často spolupracoval s některými producenty a vydavateli vyhledávanými interprety jako sólová vokalistka Edda Dell‘Orso nebo multiinstrumentalista Alessandro Alessandroni.
Piero Umiliani: Kriminalovo znamení / Il marchio di Kriminal (1967).Tra i compositori più attivi nell’industria musicale e cinematografica italiana degli anni Sessanta e Settanta vi fu Piero Umiliani (1926-2001), che, salvo eccezioni, tese sempre verso la musica moderna mescolando il jazz con il pop, il beat, funky o la disco. Sebbene avesse iniziato a comporre musica per il cinema già alla fine degli anni Cinquanta, divenne un compositore ricercato da produttori e registi solo nel decennio successivo, quando fu strettamente legato soprattutto a film di vari generi popolari destinati alla distribuzione internazionale. Nonostante la sua musica sia per lo più associata a commedie e film di spionaggio, ha scritto anche composizioni per western italiani, gangster, gialli e thriller polizieschi o documentari.
Nella sua musica, Umiliani mescola spesso ritmi di danza esotici di samba, bossa nova o rumba con ritmi beat, melodie pop e stile jazz. Con questa e altre combinazioni riuscì a ottenere nella musica da film sia elementi espressivi che esprimevano situazioni della trama, sia dinamiche musicali moderne che riflettevano i cambiamenti stilistici nella musica popolare dell’epoca. Il nome del compositore si trova soprattutto in collaborazione con i registi Giorgio Capitani nelle commedie o Luigi Scattini in diversi film, ma ha collaborato anche con molti altri autori come Lucio Fulci, Sergio Sollima, Umberto Lenzi, Mario Bava, Osvaldo Civirani, Fernando Cerchio e altri.
Il compositore divenne famoso a livello internazionale per il pezzo pop corale Mah-nà mah-nà, che compose per il documentario stilizzato Svezia, inferno e paradiso (1968) di Luigi Scattini sull’sessualità nella società svedese degli anni ’60. Questo tema, che Piero Umiliani intitolò originariamente Viva la sauna svedese, divenne un successo mondiale e fu spesso citato da altri compositori e musicisti italiani e stranieri. Inoltre, Umiliani ha spesso collaborato con alcuni artisti ricercati dai produttori cinematografici ed editori delle musiche come la cantante solista Edda Dell’Orso o il polistrumentista Alessandro Alessandroni.
