Ugo Mioni, autor dobrodružství z různých kontinentů / Ugo Mioni, l'autore delle avventure dai continenti diversi

 

Na dovře Kublaj-chána. / Alla corte di Cublai Can. Zdroj / Fonte: Scuola Tipografica Editrice (1922).

 

Italská populární literatura má ve své historii mnohé a dnes již málo známé nebo zcela zapomenuté autory, protože se jejich romány přestaly v určité době z různých důvodů znovu vydávat. Patří mezi ně také Ugo Mioni (1870-1935), který bývá někdy označován za následovníka Emilia Salgariho a Julese Verna. V letech 1895 až 1960 byly v Itálii v několika knižních nakladatelstvích publikovány stovky jeho knih, jejichž příběhy se odehrávají na téměř všech světových kontinentech a na pozadí rozmanitých historických událostí. Ty nebyly, stejně jako pro jeho současníky Emilia Salgariho nebo Luigiho Mottu příliš podstatné a tvořily jen kulisu pro napínavá vyprávění.

Mioni je známý především jako autor knih různých populárních žánrů, ale původními profesemi byl filozof, teolog a pedagog a jako vysvěcený kněz se věnoval náboženskému poslání a katolickému hnutí v Terstu, odkud pocházel a kde také žil. Zajímal se o problematiku misionářství a boje proti otroctví a kolonialismu, které nalezneme i v některých jeho románech. V jeho rozsáhlé beletristické tvorbě nalezneme bohaté literární fantazie, s nimiž psal jak dobrodružné příběhy z exotického prostředí, tak i westerny. Vedl nejen paralelní život vzdělaného humanisty a literáta, ale často obě tyto oblasti propojoval a rozvíjel své poznatky v napínavých románech.

Přestože byl někdy pokládán za epigona Salgariho, Motty a dalších autorů, měl Ugo Mioni vlastní vypravěčské zkušenosti a postupy, jak oslovit své čtenáře. Vedle řady dobrodružných románů jako Nel regno dell‘elefante bianco (V království bílého slona, 1902) psal také vědeckofantastické romány jako I figli della Luna (Děti Luny, 1900) nebo Alla scoperta della Terra: Bizzarria (Objevení Země: Bizárie, 1903). V rámci beletristické tvorby se s některými dalšími italskými spisovateli stal jedním z autorů westernů, které měly v Itálii dlouhodobou čtenářskou popularitu. Mezi Mionovy rozmanitě pojaté westerny patří například Matiru, il re delle pelli rosse (Matiru, král rudokožců, 1897), L‘ultima cavalcata (Poslední jízda, 1909) nebo Un dramma nella prateria (Drama v prérii, 1930).

Ve stínu zeleného praporu. / All'ombra della bandiera verde. Zdroj / Fonte: Casa Editrice Sonzogno (1925).

Nella sua storia, la letteratura popolare italiana conta molti autori oggi poco conosciuti o del tutto dimenticati, perché i loro romanzi ad un certo momento hanno smesso di essere ripubblicati per vari motivi. Tra questi figura anche Ugo Mioni (1870-1935), talvolta descritto come un seguace di Emilio Salgari e Jules Verne. Tra il 1895 e il 1960 furono pubblicati in Italia, in diverse case editrici, centinaie dei suoi libri, le cui storie si svolgono in quasi tutti i continenti del mondo e sullo sfondo di vari eventi storici. Non erano molto importanti, proprio come per i suoi contemporanei Emilio Salgari o Luigi Motta, e costituivano solo uno sfondo per narrazioni di tensione.

Mioni è conosciuto soprattutto come autore di libri di vari generi popolari, ma le sue professioni originarie furono filosofo, teologo e pedagogo, e da ordinato sacerdote si dedicò alla missione religiosa e al movimento cattolico a Trieste, da dove proveniva e dove ha anche vissuto. Era interessato ai temi del lavoro missionario e della lotta contro la schiavitù e il colonialismo, che si ritrovano anche in alcuni dei suoi romanzi. Nella sua vasta opera di narrativa troviamo ricche fantasie letterarie, con le quali scrisse sia storie d‘avventure da ambienti esotici che western. Non solo condusse una vita parallela come umanista educato e letterato, ma spesso collegò queste due aree e sviluppò le sue conoscenze in romanzi pieni di tensione.

Nonostante sia stato talvolta considerato l’epigono di Salgari, Motta e altri autori, Ugo Mioni aveva una propria esperienza narrativa e modalità di rivolgersi ai lettori. Oltre a una serie di romanzi d’avventure come Nel regno dell’elefante bianco (1902), scrisse anche romanzi di fantascienza come I figli della Luna (1900) o Alla scoperta della Terra: Bizzarria (1903). Come parte integrante del suo lavoro di narrativa, lui e alcuni altri scrittori italiani divennero uno degli autori di western che ebbero un pubblico di lettori a lungo termine in Italia. I western variamente concepiti di Mioni includono, ad esempio, Matiru, il re delle pelli rosse (1897) L’ultima cavalcata (1909) o Un dramma nella prateria (1930).

Poslední jízda. / L'ultima cavalcata. Zdroj / Fonte: R. Bemporad & figlio (1909).