Vzpomínka a rozhovor s hudebním skladatelem Pierem Montanarim / Ricordo e l‘intervista con compositore delle musiche Piero Montanari

Tento doposud nepublikovaný rozhovor, který jsem vedl s italským skladatelem filmové hudby a jazzovým hudebníkem Pierem Montanarim (1946-2023) je zároveň vzpomínkou na loni zesnulého přítele. S Pierem jsem byl v kontaktu od roku 2012 a zajímala mě jeho spolupráce s režiséry Umbertem Lenzim a Joem D‘Amatem, ale také obecně jeho práce pro filmový průmysl. Skladatel získal mezinárodní proslulost zejména minimalistickou hudbou k Lenziho kultovnímu hororu Dům duchů (La casa 3, 1987), která patří již dlouhá léta k nejvyhledávanějším sběratelským artiklům u fanoušků tohoto populárního žánru. Piero byl ale především nadšeným hudebníkem a zajímal se o všechny hudební oblasti. Byl hráčem na basovou kytaru a zaměřoval se na široký repertoár jazzu a popu. Chtěl bych tedy náš rozhovor věnovat jako osobní vzpomínku na jeho renesanční osobnost pohybující se mezi hudbou a filmem.

Piero Montanari (2015).

Ve filmové hudbě jsi spolupracoval zejména s režisérem Aristidem Massaccesim (Joe D’Amato). Jak na něho a vaši spolupráci vzpomínáš?

Byl velmi sympatickou osobou a jeho největší schopností bylo dělat dobré věci s malým rozpočtem. Byl to skutečný filmový „umělec“.

Aristide Massaccesi natáčel často filmy se soft a hard erotikou, k nimž jsi psal hudbu. Byla v Itálii a zahraničí velká poptávka po erotice?

Pracoval, jako by měl svůj obchod. Dělal a prodával zboží, které vydělávalo nejvíce a dovedl dělat dobře všechno. Jak horor, tak i soft erotiku a porno.

Spolupracovali jste společně na mnohých filmech. Jaký typ, styl a žánr hudby Massaccesi obvykle preferoval?

Aristide mi nikdy nevysvětloval své představy o hudbě, ale mohu ti říci, že se mu líbila hudba, kterou jsem skládal, zejména písně které jsem napsal pro Undici giorni, undici notti (Jedenáct dní, jedenáct nocí, 1987).

Piero Montanari (1971).

Zvláště tento film se odehrává v New Orleans, kde je velká tradice jazzové hudby. Měl Massaccesi rád jazz a blues a vyžadoval od tebe i tuto hudbu?

Nikdy mi o tom neřekl, ale jeho praktické povaze nejvíce vyhovovala hudba, která v jeho filmech fungovala. Když stříhal scény a pouštěl mi je, tak nechával hrát hudbu Michaela Jacksona nebo Raye Charlese, abych pochopil, co chce.

Massaccesi často spolupracoval s jinými skladateli jako Nico Fidenco nebo Carlo Maria Cordio. Měl jsi někdy příležitost s těmito autory pracovat?

S Nicem Fidencem jsem spolupracoval jako hráč na basovou kytaru. Také s Carlem Mariem Cordiem jsme se často potkávali, abychom hráli společně. Byl jsem důležitým basistou v jazzu a popu a hrál jsem s mnohými.

V následujících letech jsi spolupracoval také s režisérem Umbertem Lenzim. Jaký byl jako filmař a osobnost?

Byl to tvůrce ve stylu Aristida Massaccesiho, umělec schopný vytvářet dobrou podívanou za nízké náklady. Byl i velkým znalcem filmu. Napsal jsem pro něho hudbu ke dvěma hororům z druhé poloviny 80. let: Dům duchů (La casa 3, 1987) a Brána do pekel (Le porte dell‘inferno, 1989).

Piero Montanari na počátku 70. let. / Piero Montanari negli inizi degli anni '70.

Tvá hudba pro Dům duchů (1987) Umberta Lenziho minimalistickými prostředky navozuje strach a úzkost. Jaké nástroje a postupy jsi použil pro strašidelný leitmotiv?

Syntetizátory a sampler. Konkrétně sampler Akai 12 bit pro sbor, housle a bezpražcové baskytary a syntetizátor Dx7 pro ostatní nástroje. Více než o nástroje, které jsou určitě důležité, se jedná o harmonické sekvence vytvářející strach, úzkost, štěstí nebo radost.

Postupy režiséra a skladatele jsou vždy odlišné. Viděl jsi nejdříve film a poté jsi napsal hudbu nebo jsi vytvářel hudbu podle vyprávění režiséra či četby scénáře?

Viděl jsem již natočený film ve střižně, kde jsme se s režisérem rozhodli, na jakých místech použijeme hudbu. Poté jsem vytvářel její fáze. V tomto případě mi ponechal volnou ruku.

V 80. letech se v Itálii často skládala pro film minimalistická hudba. Zvolil jsi syntetizátory a sampler z důvodu nízkého rozpočtu Lenziho hororu?

V tomto období mívaly filmy nízký rozpočet a já měl k vytvoření filmové hudby se všemi nástroji pouze jedno studio.

Piero Montanari a zvukař Marco Streccioni v nahrávacím studiu. / Piero Monatanri e il tecnico del suono Marco Streccioni in studio di registrazione (1986).

Fotografie pocházejí ze soukromého archivu Piera Montanariho.

 

Questa intervista inedita che ho condotto con il compositore di musica da film e musicista di jazz italiano Piero Montanari (1946-2023) è anche un ricordo di un amico morto l’anno scorso. Sono stato in contatto con Piero dal 2012 ed ero interessato alle sue collaborazioni con i registi Umberto Lenzi e Joe D’Amato, ma anche in generale al suo lavoro per l’industria cinematografica. Il compositore ha guadagnato fama internazionale soprattutto con la musica minimalista del film horror cult di Lenzi La casa 3 (1987), che da molti anni è uno dei pezzi da collezione più ricercati tra gli appassionati di questo genere popolare. Soprattutto, Piero era un musicista entusiasta e si interessava a tutti i campi della musica. Era un bassista e si concentrava su un ampio repertorio di jazz e pop. Vorrei quindi dedicare la nostra l’intervista come ricordo personale della sua personalità rinascimentale muovendosi tra musica e cinema.

Piero Montanari a skladatel a hudebník Guido De Angelis. / Piero Montanari e il compositore e musicista Guido De Angelis (2015).

Nella musica per film hai collaborato anzitutto con Aristide Massaccesi (Joe D‘Amato). Quali hai ricordi di lui e la vostra collaborazione?

Era una persona molto simpatica e la sua capacità più grande era fare buone cose con poco. Un vero „artigiano“ del cinema.

Aristide Massaccesi ha girato spesso i film con erotica soft e hard per cui hai scritto le musiche. C‘erano alcune richieste di erotica in cinema in Italia e all‘estero?

Lui era come se avesse un negozio... Faceva e vendeva la merce che rendeva di più, e sapeva fare bene tutto: horror, soft erotico e... porno.

Abbiate lavorato insieme su molti film. Qual tipo, stile o genere della musica Massaccesi preferiva generalmente?

Aristide non mi ha mai espresso gusti musicali, ma posso dirti che gli piaceva la musica che facevo io, soprattutto le canzoni che scrissi per Undici giorni, undici notti (1987).

Piero Montanari a režisér Umberto Lenzi při prezentaci LP soundtracku k filmu "Dům duchů". / Piero Montanari e il regista Umberto Lenzi durante la presentazione della LP colonna sonora dal film "La casa 3" (2017).

Questo film in particolare è ambientato a New Orleans, dove c’è un grande ritardo nel jazz. Piacevano a Massaccesi jazz e blues e chiedeva da Te queste musiche?

Non me lo ha mai detto, ma la sua natura molto pratica gli faceva amare la musica che funzionava per i suoi film. Quando montava le scene e mele faceva vedere, metteva sopra Ray Charles o Michael Jackson, per farti capire.

Massaccesi collaborò spesso con altri compositori come Nico Fidenco o Carlo Maria Cordio. Hai mai avuto l’opportunità di lavorare con questi autori?

Con Nico Fidenco ho avuto modo di collaborare come bassista. Anche con Carlo Maria Cordio ci siamo frequentati per suonare insieme. Io sono stato un bassista importante nel jazz e nel pop e ho suonato con tantissimi.

In seguito hai collaborato anche con regista Umberto Lenzi sui film horror. Come era come cineasta e persona?

Stile Aristide Massaccesi, artigiano, capace di fare bene con pochi mezzi. Semplice e conoscitore del cinema. Con lui ho fatto le musiche de La casa 3: Ghosthouse (1987) e Le porte dell‘inferno (1989), due horror fine ‘80.

Piero Montanari a skladatel Ennio Morricone. / Piero Montanari e il compositore Ennio Morricone (2018).

Le tue musiche per La casa 3 (1987) di Umberto Lenzi evocano paura e ansia attraverso mezzi minimalisti. Quali strumenti e tecniche hai usato per il leitmotiv macabro?

Synthesizers e campionatore. Campionatore Akai 12 bit (per il coro e il violino e basso fretless ) e synth Dx7 II per tutto il resto. Più che gli strumenti che sono certamente importanti, sono le progressioni armoniche a creare paura, ansia o felicità e gioia.

I procedimenti del regista e del compositore sono sempre diversi. Hai visto prima il film e poi hai scritto le musiche o hai scritto le musiche secondo racconto di regista o lettura della sceneggiatura?

Ho visto il film girato in moviola e ho deciso con il regista dove mettere le musiche. Poi ho preso i tempi. In questo caso mano libera.

Negli anni ‘80 in Italia la musica minimalista veniva spesso composta per i film. È stato il basso budget del film il motivo per cui hai scelto i sintetizzatori e campionatore?

Era un periodo di low budget e io avevo uno studio con tutti gli strumenti per fare una colonna sonora.

Piero Montanari e skladatel a zpěvák Nico Fidenco. / Piero Montanari e il compositore e cantante Nico Fidenco (2019).

Le foto provengono dall’archivio privato di Piero Montanari.

                          Piero Montanari: Undici giorni, undici notti (1987).

                              Piero Montanari: La casa 3: Ghosthouse (1987).

                                         Piero Montanari: Top model (1988).